sobota 7. března 2009

Jiří Paroubek v nelibosti u médií

„V sobotu zveřejnily noviny Sport, deník Sport, obsáhlý rozhovor s ministrem Langrem k problematice výtržnictví na fotbalových stadionech. Čekal jsem několik dní, jestli redakci Sportu nenapadne nabídnout rozhovor k této problematice i mně, v rámci zachování plurality názorů, nebo někomu jinému ze sociální demokracie. Byla to samozřejmě zbytečná obava, k čemu jsou ostatně opoziční názory. 

Dnes na následný návrh tiskové sekce lidového domu na rozhovor ve stejném rozsahu redakce Sportu briskně odmítla, že prý se nepletou do politiky. Tak nevím, jaký je rozdíl mezi rozhovorem s předsedou sociální demokracie a s ministrem vnitra. Podobně jako Sport se v minulém týdnu v této problematice zachovala Mladá fronta Dnes. Zveřejnila článek ministra Langera k výtržnictví na stadionech. Moji reakci si údajně odvezl posuzující redaktor, byla to redaktorka Bendová, na hory. Pak to posuzoval druhý redaktor. Po týdnu jsem pochopil, že  ten článek zveřejněn nebude, a tudíž jsem ho dal na blog idnes, kde samozřejmě má mnohem menší dopad na veřejnost, nežli by tomu bylo na stránkách Mladé fronta Dnes. Ale určitě je to ze strany Mladé fronty jenom náhoda. 

Vrcholem všeho ovšem byla veřejnoprávní média v úterý, tedy v den mimořádné schůze sněmovny k výtržnictví na stadionech. Schůze sice formálně ani nezačala, ale Česká televize si zcela nepochopitelně, v úvozovkách, nechala ujít příležitost přenášet zhruba hodinu a půl trvající zajímavé diskuse před hlasováním o této schůzi. Neméně zajímavý a svobodomyslný, v úvozovkách, byl také přístup Českého rozhlasu k této záležitosti. 

Kde vlastně je ta svoboda názorů v Čechách, pane šéfredaktore Práva, který jste tak o ní ohnivě ve svém včerejším vyjádření hovořil. A perličku na závěr, tu a tam chodím debatovat na vysoké školy se studenty. Také nedávno jsem měl navštívit jednu vysokou školu, zařizoval ten můj pobyt tam jeden z našich poslanců, tedy nebyl to nikdo z lidí, které by bylo možné snadno přehlédnout. Měl jsem se sejít s akademickými funkcionáři té školy a pak jsem měl zájem debatovat se studenty, jako na mnoha jiných školách. Senát této vysoké školy rozhodl, že bývalý expremiér a předseda toho času nejsilnější politické strany v zemi se studenty debatovat nebude. Na jedné univerzitě se dokonce snížili k tvrzení, že debatu tam nelze uskutečnit, neboť jediná k tomu vhodná místnost se právě maluje. 

Jakou má tedy lídr opozice možnost veřejnosti sdělit své názory, no hlavně svobodně, jak je vidět. Víte, pane šéfredaktore Práva, to je možná důvod, proč mi provládní levicový list, nebo spíše list se zatím levicovými čtenáři, Právo, nenabídl již pět měsíců po grandiózním vítězství sociální demokracie v říjnových volbách žádný rozhovor.“
Zdroj:

Žádné komentáře:

Okomentovat